[ Webhosting profitux.cz ]
 
[ Webhosting profitux.cz ]

Global Navigation

Top Navigation

Left Navigation

Content

 
[ Webhosting profitux.cz ]
 
Přírodní a klimatické podmínky

Geologická stavba


Území obce leží na geologickém útvaru zvaném Třebíčský pluton, je to náš největší durbachitový komplex. Zaujímá plochu tvaru trojúhelníka mezi Polnou, Velkou Bíteší a Moravskými Budějovicemi. V jeho složení převládají ultradraselné granity až syenity bohaté na tmavé minerály se zvýšeným obsahem Mg, K, Rb, Cs, Th a U. Krystalizace plutonu je podle radiometrických měření řazena do spodního karbonu. Pluton je značně rozrušen zlomy.


Geomorfologická stavba


Území obce leží v provincii Česká vysočina, subprovincii Česko-moravská soustava, oblasti Českomoravská vrchovina, celku Křižanovská vrchovina, podcelku Bítýšská vrchovina a okrsku Velkomezeříčská pahorkatina, kde se nachází na jeho rozhraní s okrskem Třebíčská kotlina (patří do celku Jevišovická pahorkatina, podcelek Jaroměřická kotlina). Jevišovická pahorkatina má poměrně plochý reliéf a jeho základním rysem je výskyt rozsáhlých plošin, oddělených často výraznými svahy a prořezanými hlubokými údolími řek (Jihlavy, Oslavy a jejich menších přítoků). Tato údolí jsou maximálně 70 – 130 m hluboká. Svérázné tvary v okolí obce vznikly zvětráváním syenitu třebíčsko-meziříčského plutonu, zejména v okolí Trnavy. Na povrchu plošin a na svazích vystupují skaliska a skupiny izolovaných balvanů. Balvany jsou odolná jádra třetihorních zvětralin, která se později vlivem odnosu dostala na povrch a tvoří suché balvanité pahorky v polích, tzv. výhory. Oproti Jevišovické pahorkatině má Bítešská vrchovina členitější a rozmanitý reliéf. Okolí kolem Velkého Meziříčí má kotlinový ráz.


Pedologické poměry

Dominují zde kyselé typické kambizemě, které v nejvyšších polohách přecházejí do menších ploch dystrických kambizemí. Půdy jsou středně hluboké, hlinitopísčité, na syenitech poté půdy hrubě písčité, poměrně bohaté, ve vlhčích polohách velmi živné, ale ve slunných polohách silně prosýchavé. V četných plochých sníženinách jsou hojně zastoupeny primární pseudogleje. Ve výrazněji podmáčených drobných jsou ve větších plochách vyvinuty i typické gleje (převážně zatopené rybníky).


Klimatické poměry

Ohledně klimatu patří Oslavička do mírně teplé agroklimatické makrooblasti, poměrně mírně teplé agroklimatické oblasti, mírně vlhká a groklimatické podoblasti s mírně chladnými zimami. Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje kolem 7 ºC a ve vegetačním období, které trvá zhruba 151 dnů, je teplota průměrně 13,4 ºC. Průměrná roční minimální teplota je -22,7 ºC a průměrná roční maximální teplota je 32,5 ºC. Průměrná teplota v lednu je -2 až -3 °C v zimě bývá 110 až 130 mrazových dnů, na severozápadě oblasti až 140 dnů. V červenci se průměrná teplota pohybuje mezi 17 až 18 °C, na severozápadě jen od 16 °C, počet letních dnů je 40 až 50, na severozápadě území jen 30 až 40. Roční úhrn srážek se pohybuje kolem 617 mm. Srážkový úhrn v letním údobí činí 350 až 450 mm, v zimním období 200 až 300 mm. Převažují zde západní a severozápadní větry. Dnů se sněhovou pokrývkou bývá 60 až 80, na jihu jen k 50, na severozápadě až 100.


Hydrologie

Území mikroregionu je odvodňováno potoky, jež vtékají do dvou řek - Jihlavy na jihozápadě a Oslavy v severovýchodní části. Tvoří tak povodí Dyje, Moravy a Dunaje, a tedy úmoří Černého moře. V katastru obce je to potok Oslavička o celkové délce 15,3 km, z toho 9,3 km je na území katastru obce. Tento potok je pravostranným přítokem řeky Oslavy. Kvalita vody v potoce je v průměru dobrá.

Rybník Horka
Rybník Horka

Na území katastru obce je i několik rybníků - Benetinský rybník, Oborný rybník, Oslavičský rybník, Nadýmák (též Nadymáček), Horka, Horní rybník, Dolní rybník. Největším z nich je Benetinský rybník o ploše 4,6998 ha. Je to typ průtočného rybníka – protéká jím potok Oslavička. Rybník souží k chovu ryb a také k rekreaci.


Rybník Oslavička
Rybník Oslavička

Oslavičský rybník se nachází na severním okraji obce Oslavička, slouží k chovu ryb, nadlepšení průtoku a jako zásobárna vody pro požární účely, také po estetické stránce dotváří ráz obce a žijí v něm drobní vodní živočichové a obojživelníci. Je to rybník průtočný – protéká jím potok Oslavička, který tento rybník také napájí. Průměrný roční průtok činí 49,5 l/s. Rybník má rozlohu o výměře 2,8235 ha.


Rybník Nadýmáček
Rybník Nadýmáček

Rybník Nadýmáček slouží také k chovu ryb a je přirozenou zásobárnou vody pro okolní biotop. Je to rybník tzv. nebeského charakteru, je tedy závislý na množství vody, která přiteče z okolního terénu (v tomto případě lesů). Průměrný roční průtok rybníka je 1,4 l/s. Kvalita vody je v průměru dobrá, ale obsahuje určité procento rašelinných výluhů. Výměra rybníka je 0,4568 ha.


Rybník Oborný
Rybník Oborný

Rybník Oborný je také určen pro chov ryb a je přirozenou zásobárnou vody pro okolní biotop. Také je to typ tzv. nebeského rybníka. Průměrný roční průtok vody je 1,01 l/s. Kvalita je shodná s rybníkem Nadýmáček. Výměra rybníka je 4,6230 ha.


Vegetace


Biotou se území řadí do oblasti středoevropské lesní květeny – Hercynicum, podoblasti přechodné květeny hercynské – Subhercynicum, obvodu přechodné květeny hercynských pahorkatin a vysočin – Hercynicum submontanum. Vegetační stupně jsou zde zastoupeny od 2. do 8. stupně.

Aktuální vegetaci zastupují na mezofilních stanovištích ovsíkové louky (Arrhenatherion). Na vlkkých místech jsou louky podsvazů Calthenion a Filipendulenion a svazů Caricion fuscae a Caricion rostratae. Kolem rybníků se místy vyskytuje vegetace svazu Magnocaricion elatae. Jinak je flóra velmi chudá a je tvořená téměř výhradně zástupci hercynské květeny. V lesních porostech zabírá asi 77 % smrk, borovice pak asi 13,2 %, zbytek tvoří dub, buk, bříza, olše, modřín atd.


Rybník Oslavička
Zalesňování po kalamitě v roce 1984

Na vzhled lesních porostů v okolí Oslavičky měla velký vliv vichřice, která se prohnala krajem v roce 1984 v noci z 12. na 13. července. V té době vál vítr, který v nárazech dosahoval rychlosti 150 km v hodině. Byl to vítr západního směru. Tehdy popadalo mnoho stromů, a poté, co byly pokáceny i poškozené stromy, se škoda na porostech vyšplhala na 300 tis. m3 dřeva. Největší škody byly pochopitelně napáchány na smrkových monokulturách, kde popadaly hlavně smrky ve stáří 50 let a výše. Borovice, douglasky, modříny a listnáče zůstaly stát. S opětovným zalesňováním se začalo na jaře roku 1985. Vysazovaly se smrky, ale tentokrát s tzv. zpevňovacími pruhy buků a modřínů, které jsou vysazovány kolmo na západní větry. Zpevňovací pruhy jsou široké 30 – 50 m, kdy uvnitř pruhu je buk a zvenčí modřín. Pruhy jsou ve vzdálenosti 100 – 150 m od sebe. V místech, kde nebylo možno vysadit do smrkových kultur zpevňovací pruhy, byly ve větších skupinkách vysázeny buky, duby a ve vlhčích místech jasany a olše. Dnes už je území téměř celé znovu zalesněno. V sušších místech, kde buky uschly, byly nahrazeny borovicí a v mrazových dolinách se místo smrků vysázely jasanové nebo dubové odrostky.


Sidebar

Footer